Orikum

Letovisko Orikum leží v nejjižnější části Vlorského zálivu. Kromě koupání na dvou zdejších oblázkových plážích tu můžete navštívit také byzantský kostel a archeologické naleziště v místě někdejšího řeckého města. Milovníci vojenství sem přijíždějí také kvůli námořní základně Pashaliman, jedné ze dvou v Albánii. Je zde také v současnosti jediná albánská marina pro jachty.

Osadu Oricum založili řečtí kolonisté v 6. století př. n. l. Díky příhodné poloze a přístavu chráněném poloostrovem Karaburun se rychle stala významným sídlem oblasti. Samotné město bylo vystavěno na nevysokém pahorku ležícím mezi zálivem a lagunou Pashaliman. Na místě se dochovaly zbytky divadla, které pojalo až 400 lidí. Od divadla vedlo nahoru k akropoli schodiště, které je dnes částečně zrekonstruované. Schodišť bývalo celkem deset.

Při vstupu k archeologickému parku musíte projít kontrolou kvůli přilehlé námořní základně, vojáci návštěvníky vpouštějí pouze ve všední dny od 8:00 do 16:00.

Na jižní straně laguny stojí kostel Marmiroi (alb. Kisha e Marmiroit) ze 13. století. Uvnitř ho zdobí krásné fresky a díky své poloze na malé vyvýšenině uprostřed pobřežních mokřadů je vidět opravdu zdaleka.

U Orikumu jsou v zásadě dvě pláže. První se nachází hned vedle námořní základny tak dva kilometry od centra, je tu pár restaurací a jednoduchých penzionů. Druhá, která leží u mariny podél pobřežní silnice do Vlory, je dějištěm stavebního boomu.

Západně od archeoparku, na úpatí hřebene Karaburunu leží námořní základna Pashaliman (alb. Baza Ushtarake e Pashalimanit). Na významu nabyla zejména v 50. letech 20. století, když ji Sovětský svaz využíval jako kotviště svých ponorek, které bylo jediné v celém Středomoří. Po roztržce mezi Tiranou a Moskvou si albánský diktátor Enver Hoxha nehledě na vyhrůžky Kremlu přivlastnil čtyři z nich. Poslední ponorka byla vyřazena z provozu teprve v roce 2003 a stále kotví u jednoho z přístavních mol. Při nepokojích v roce 1997 byla základna vyrabována, později opravena a dnes slouží potřebám NATO. Základna je pro návštěvníky uzavřena, prohlídnout zvenčí si ji ale můžete z nedalekého archeologického naleziště.

Kostel Marmiroi je východištěm značených cest na přilehlém poloostrově Karaburun. Nejčastějším cílem je odlehlá zátoka Brisan (alb. Gjiri i Brisanit), kam vede dobrá stezka přes hřeben táhnoucí se podél poloostrova (trasa zde). Cesta, při které budete míjet řadů betonových bunkrů, nabízí překrásné výhledy a zabere tak dvě hodiny v jednom směru. Většina zbylých na mapách vyznačených stezek, které klesají z hřebene na západní pobřeží Karaburunu, je z velké části zarostlá trnitými keři a k trekování je nevhodná.

Koho zajímá válečná historie Albánie, neměl by vynechat vesnici Tragjas i Vjetër v kopci nad Orikumem. Kvůli údajné přítomnosti britských diverzantů ji Němci v roce 1944 kompletně vypálili a obyvatelé se do ní už nikdy nevrátili. Procházka mezi desítkami rozpadlých domů, z nichž zbyly jen obvodové zdi, působí nesmírně silným dojmem.

Do Orikumu jezdí z Vlory (naproti obchodnímu domu Riviera) přes Radhimu v častých intervalech minibusy. Cesta trvá asi půl hodiny.

Titulní foto: Jan Hromádko

Na celou obrazovku