Doprava po Albánii

Autem po Albánii

Chcete-li si vychutnat všechny krásy Albánie, okusíte opravdu různé druhy silnic: od moderních čtyřproudových dálnic až po okresky plné výmolů či horské makadamové silničky, na nichž potkáte možná jen stáda ovcí. Obecně platí, že mezi velkými městy dnes již vedou kvalitní asfaltové silnice, naopak vedlejší silnice mají často jen šotolinový povrch. Ačkoliv se kvalita albánské silniční sítě v posledních letech dramaticky zlepšila, stále je mnoho cest ve špatném stavu.

Pokud používáte GPS navigaci buďte mimořádně obezřetní. Může vás snadno nasměrovat na silničky, které nevyužívají ani Albánci. A pokud ano, tak pouze terénním autem s náhonem na všechna čtyři kola – to už vám ale navigace zpravidla nepoví. Pomocníkem pro plánování cest může být Google Street View, kde si z aktuálních snímků můžete ověřit, které albánské silnice mají asfaltový povrch.

Počítejte s tím, že při cestování Albánií vaše průměrná rychlost většinou nebude vyšší než 50 kilometrů v hodině. Při jízdě přes vnitrozemskou část Albánie byste si měli být vědomi toho, že v některých oblastech chybí svodidla a že existuje mnoho míst, kde části silnice zmizely kvůli sesuvu půdy. Na všech typech silnic (včetně dálnic) můžete potkat dobytek, stáda ovcí s pastevci nebo vesničany na koních či oslech.

Ještě v roce 1991 jezdilo po Albánii pouze 600 aut, a řízení bylo pro většinu Albánců neznámým fenoménem. Bohužel i dnes mnozí z nich jezdí jako šílení a Albánie tak má jednu z nejvyšších nehodovostí v Evropě.

I zde se ale situace mění k lepšímu – technický stav vozidel je na stále vyšší úrovni a i policie nyní mnohem důsledněji vymáhá dodržování pravidel silničního provozu. K zahraničním turistům v autech se policisté chovají obecně vstřícně, vybírání úplatků jako v 90. letech je dnes výjimkou.

Rychlostní silnice v Albánii nejsou až na výjimky zpoplatněny. Mýto (5 euro) se platí pouze na „národní dálnici“ z Albánie do Kosova, konkrétně u tunelu Kalimash. Poplatkem přes 2 eura je zatížen také v roce 2024 otevřený úsek dálnice Thumana-Kashar. Od roku 2025 by mýto mělo být vybíráno také v novém tunelu pod Llogarským průsmykem.

Auto si nejsnadněji půjčíte na letišti Matky Terezy, některé společnosti nabízejí vyzvednutí vozidla i v centru Tirany, v Drači, Sarandě či Vloře. K půjčení budete potřebovat pas nebo občanku a řidičský průkaz, některé autopůjčovny vyžadují také platnou kreditní kartu.

TIP: Základní přehled a tipy ohledně půjčení auta v Albánii vám poskytne můj miniprůvodce.

 

Autobusem po Albánii

Autobusy jsou hlavním způsobem přepravy osob po Albánii. Obvykle začínají jezdit velice časně z rána a není výjimkou, když jediný spoj pro daný den vyráží už v šest hodin. Albánci neradi cestují v noci, po poledni proto obvykle nabídka spojů rychle klesá a na méně frekventovaných trasách mnohdy nezbyde nic jiného než vzít za vděk sdíleným taxi nebo autostopem.

Obecná rada zní: přivstaňte si a absolvujte veškeré přesuny již během dopoledne.

Autobusy jezdí podle stanovených jízdních řádů, které je nicméně složité na dálku zjistit. Nejlepší je ověřit odjezdy u místních či zajít zkontrolovat platnost jízdního řádu na autobusové nádraží.

Do mnoha městeček, nemluvě o venkovských oblastech, autobusy nejezdí vůbec. Zde zajišťují spojení minibusy (alb. furgon), do nichž se vejde 12-15 lidí a obvykle vyjíždějí ve chvíli, kdy je pasažéři naplní. Některé minibusy jezdí i mezi velkými městy a doplňují tak nabídku autobusů.

Obecně platí, že každá vesnice má své minibusové spojení s nejbližším městem. Intervaly se liší podle její velikosti – někdy i vícekrát denně, jindy jen jednou za týden. Jestliže je složité zjistit předem jízdní řády autobusů, u minibusů je to bez znalosti místních poměrů už takřka nemožné. Ale nezoufejte, obvyklá praxe je totiž taková, že minibus vyjede z vesnice časně ráno (kolem 6 či 7 hodiny) a zpět z města se vrací po poledni. 

Kolem nádraží a autobusových zastávek se často shlukují také neoficiální taxikáři (obzvláště chvíli před předpokládaným příjezdem autobusu), kteří cestovatelům nabízejí svezení ve svých vozech. Pokud se najde dostatek zájemců na naplnění vozu, jízda ani nemusí být dražší než autobusem. Její výhodou je také vyšší rychlost a často též komfort.

Nádraží bývají velice často umístěna mimo centra měst. Třeba Tirana má autobusové na předměstích tři terminály: 1) mezinárodní, 2) východní a 3) severo-jižní.

Spoje z Tirany severním a jižním směrem jakož i do Drače odjíždějí z nového autobusového nádraží, které se nachází u velkého kruhového objedu na hlavní výpadovce (mapa zde). Pokud jedete jihovýchodním směrem (Elbasan, Pogradec, Korča a také mezinárodními spoji do Severní Makedonie), nádraží se nachází u obchodního centra Tirana East Gate (TEG, mapa zde). Většina mezinárodních autobusových linek pak odjíždí z nádraží za palácem kultury Asllan Rusi (mapa zde).

Kompletní jízdní řád autobusových linek po celé Albánii z roku 2017 naleznete zde. Velice užitečný, i když neúplný, je vyhledávač autobusových spojů Gjirafa, který je regionálním ekvivalentem českého IDOSu. Umožňuje také nákup jízdenek on-line na vybraných vnitrostátních a mezinárodních trasách.

 

Vlakem po Albánii

Železniční infrastruktura je v Albánii zoufale zastaralá a vlakové soupravy tak pomalé, že ani sami Albánci dráhu téměř nevyužívají. Cesta albánským vlakem je však skutečným cestovatelským zážitkem a ocení ji zejména milovníci železnice, kteří se zde mohou setkat například se starými československými dieselovými lokomotivami. Kompenzací za pomalou jízdu jsou velice příznivé ceny.

Albánské železnice (HSh) v současnosti provozují pouze dvě tratě: Mezi Elbasanem a Dračem (dvakrát týdně) a mezi Skadarem a Laçem (jednou týdně). Zbytek kdysi rozsáhlé železniční sítě je kvůli dezolátním stavu kolejí i samotných vlaků nevyužíván. 

Existují plány na modernizaci trati Pogradec–Drač a Tirana–Drač se zastávkou na letišti Rinas. Vzhledem k nedořešenému financování je však realizace těchto projektů hudbou vzdálené budoucnosti.

MHD v Albánii

Větší albánská města provozují systém veřejné dopravy, pro cizince je však obvykle krajně nepřehledný. Téměř neexistují jízdní řády, zastávky bývají neoznačené a kromě Tirany na autobusech málokdy najdete nápisy s cílovým stanicemi. S vytvářením komplexního plánu veřejné dopravy se zpravidla městské samosprávy neobtěžují. Opět nezbývá než se spolehnout na kolemjdoucí nebo vzít taxi.

Nepřestupní lístek na autobus tiranské MHD stojí 40 leků (8 Kč). Mapu autobusových linek i se zastávkami najdete zde. Již delší dobu existují plány na vybudování tramvajové sítě v hlavním městě, o její realizaci však dosud nebylo rozhodnuto.

V Tiraně funguje také lanovka Dajti Ekpres (zpáteční lístek za 800 leků na osobu) na blízkou horu Dajt, která je krásným vyhlídkovým místem i východištěm značených tras ve stejnojmenném národním parku.

 

Stopem po Albánii

Stopování není nikdy zcela bezpečné a Albánie v tomto ohledu netvoří výjimku. Ti cestovatelé, kteří se pro něj rozhodnou, by si měli uvědomit, že na sebe berou malé, ale potenciálně závažné riziko. Vždy je bezpečnější tímto způsobem cestovat alespoň ve dvojicích.

Pro dobrodružnější povahy je však stopování ideálním cestovatelským doplňkem tam, kde veřejná doprava neexistuje, nebo je jen sporadická. Ocení ho zejména návštěvníci albánských hor a dalších odlehlých míst. Albánci stopařům staví ochotně, rádi si s nimi povídají a stává se, že si sami zajedou, aby své pasažéry dopravili do jejich cílové destinace.

  Na celou obrazovku